Přihlášení
Nemáte účet? Vytvořte jej!
 
Vzdělávání dětí s poruchou autistického spektra Tisk E-mail
Napsal(a) Alena Sojková   
Úterý, 06 leden 2015

Počet dětí s diagnózou v rámci poruch autistického spektra (dále PAS), které jsou vzdělávány v běžných školách, stále narůstá. Napomáhá tomu aktuální školská Iegislativa vycházející z celosvětového trendu integrace a inkluze. Podle příslušného ustanovení školského zákona musí spádová škola přijmout dítě s autismem a vytvořit pro ně odpovídající podmínky ke vzdělávání, a to zejména pomocí tzv. podpůrných opatření. V případě dětí s PAS jde zejména o zajištění struktury a vizuální podpory ve výuce, vhodně zvoleného asistenta pedagoga a pravidelné pedagogicko-psychologické služby poradenského zařízení.

Ve vyhlášce č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, uváděl § 3 odst. 4 následující: “Žák se zdravotním postižením se přednostně vzdělává formou individuální integrace v běžné škole, pokud to odpovídá jeho potřebám a možnostem a podmínkám a možnostem školy.” Tento odstavec byl novelou č. 147/2011 Sb. zrušen.

V současné době tedy platí ustanovení školského zákona, podle kterého musí dítě přijmout spádová škola a vytvořit pro ně odpovídající podmínky ke vzdělávání. Žák se tedy nemusí přizpůsobovat škole, ale naopak škola žákovi, a to pomocí tzv. podpůrných opatření, jimiž se rozumí:

·         využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání;

·         kompenzační, rehabilitační a učební pomůcky, speciální učebnice a didaktické materiály;

·         zařazení předmětů speciálně pedagogické péče;

·         poskytování pedagogicko-psychologických služeb;

·         zajištění služeb asistenta pedagoga;

·         snížení počtu žáků ve třídě či studijní skupině nebo jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka.

Příprava školy na příchod dítěte S PAS

Pro děti s PAS je ve většině případů zásadní především zajištění struktury a vizuální podpory ve výuce, kompetentní asistent pedagoga a pravidelné pedagogicko-psychologické služby poradenského zařízení. Pokud škola nemá předchozí zkušenosti se vzděláváním dítěte s PAS, může se na jeho příchod připravit zajištěním asistenta pedagoga, případně snížením počtu dětí ve třídě. Velmi často se ale v praxi setkáváme s tím, že další podpora školy je omezena na strohou zprávu z poradenského zařízení, jež ve výuce dítěti doporučuje již zmíněnou strukturu a vizualizaci. Pro pedagogy, kteří nikdy neučili dítě s PAS, jde však o velmi abstraktní slova, které je pro ně obtížné uvést do praxe. Jako vhodné řešení se jeví úzká spolupráce mezi školou, rodiči a specializovaným poradenským zařízením. Speciální pedagog, který na základě speciálně pedagogického vyšetření zná deficity, ale i silné stránky dítěte, může se souhlasem rodičů navštívit školu ještě před začátkem školního roku. Bylo by žádoucí, aby seznámil pedagogy se specifiky práce s dětmi s PAS a vhodnými metodami výuky. Společné s rodiči by měli pro dítě sestavit individuální vzdělávací plán, který by vycházel z možností a potřeb daného dítěte. Jako zásadní vnímáme i možnost ponechat pedagogům prostor pro vyjádření svých dotazů a obav. V praxi se často setkáváme s řadou předsudků, jež je třeba vyvracet, podávat k nim relevantní informace. Většina pedagogů se obává problémového chování, někteří jsou přesvědčeni, že tyto děti „mají svůj vlastní svět" a „bylo by jim lépe v nějaké speciální škole”. Úkolem odborníka z poradenského zařízení není pouze bořit zmíněné předsudky, mnohdy i mýty, ale hlavně přesvědčit pedagogy o důležitosti zařazení dětí s PAS do běžného kolektivu.

 

Nezbytnost pravidelné spolupráce s odborníky

Spolupráce mezi školou a poradenským pracovníkem by rozhodně neměla skončit úvodní konzultací. Ze zákona by měly minimálně dvakrát ročně proběhnout náhledy odborníků ve výuce a konzultace s pedagogy. Škola i rodiče mají nicméně možnost komunikovat s nimi průběžně během celého školního roku. Kromě práce s pedagogy je stejně důležité věnovat se kolektivu třídy, kam dítě s PAS nastupuje. Spolužáci by měli být vhodnou formou informováni o tom, že mezi sebou budou mít dítě, které je v něčem jiné. Pro mnoho rodičů dětí s PAS bývá těžké připustit si tuto jinakost či odlišnost. Někteří dokonce nechtějí, aby se o ní ostatní děti dozvěděly. Rodičovský pohled lze samozřejmě chápat, ovšem z praxe je jasné, že se to spolužáci dříve nebo později dozvědí sami. Bez předchozí intervence navíc může být jejich reakce na určité „výhody" žáka s PAS (asistent pedagoga, různé úpravy a výjimky ve výuce) velmi bouřlivá. Je smutným faktem, že 32 95% dětí s Aspergerovým syndromem a vysoce funkčním autismem prožije během plnění povinné školní docházky a studia na střední škole některou z forem šikany (Bittmann, 2014). Jako prevence mohou působit besedy pro spolužáky, kterých se obvykle neúčastní ani ditě s PAS, ani pedagogičtí pracovníci.

Minimálně na prvním stupni není nutné ani vhodné sdělovat spolužákům diagnózu dítěte. Je však třeba seznámit je s odlišnostmi, jež jsou mnohdy na první pohled patrné, vysvětlit jim příčiny chování, které se jim může zdát neobvyklé. A stejně jako při práci s pedagogy je i v tomto případě nezbytné poskytnout prostor pro dotazy spolužáků. Pokud se besedy nekonají hned počátkem září (což je samozřejmě ideální, ale ne vždy proveditelné), obvykle už spolužáci měli možnost dítě s PAS poznat, a stává se tudíž, že chtějí řešit i osobní konflikty, které mezi nimi vznikly. Obvykle jde o neporozumění myšlení dítěte. Metody práce s dětmi během besed jsou samozřejmě voleny s ohledem na věk spolužáků. Jinak tedy probíhá beseda s prvňáky (která je výrazně kratší, vedená hravou, interaktivní formou), naprosto odlišně pak se středoškoláky (kdy je zásadní partnerský přístup).

 

Deficity dítěte s PAS v různých oblastech

Odborníci dětem nejprve obecně vysvětlí, v čem spočívají deficity dítěte v následujících oblastech:

1) Komunikace

Děti s PAS mívají deficity jak ve verbální, tak v neverbální složce komunikace. Mohou mít specifický styl řeči (mluvit hodně nahlas/potichu, rychle/pomalu, neobvyklá není ani zvláštní intonace hlasu), nemusejí rozumět dvojsmyslu, přirovnáním, ironii. Mnoho dětí s autismem méně používá mimiku a neumí číst z výrazu tváře druhých. Problematické bývá rovněž porozumění gestům.

2) Sociální interakce

Děti s PAS často neumějí vhodným způsobem navazovat vztahy se spolužáky nebo se přidat ke společné hře. Některé děti mají potíže s navazováním očního kontaktu (vyhýbají se mu, nepoužívají jej s komunikačním záměrem, některé děti ve snaze „dělat to správně” naopak oční kontakt používají nepřirozeně intenzivně). Jsou typy dětí s PAS, které jsou pasivní, o navazování přátelských vztahů v rámci třídy se nepokoušejí (často po předchozích negativních zkušenostech). Jiné děti mohou byt v tomto směru velmi aktivní, ale počínají si zvláštně (místo aby druhé dítě pozdravily a požádaly je, zda si s ním mohou hrát, mu například vezmou hračku, strčí do něj apod.), protože nevědí, jak to udělat správně. Setkáváme se s tím, že děti s PAS plní roli „třídních šašků", provádějí legrácky, plní úkoly ostatních dětí apod. Mnoho z nich bohužel nedokáže rozlišit, zda se děti smějí tomu, co dělají, protože je to vtipné, nebo se vysmívají dítěti, protože jim připadá směšné.

3) Zájmy

Zájmy dětí s PAS bývají velmi intenzivní, často neobvyklé. Kromě hraní počítačových her a geocachingu, což jsou aktivity oblíbené i mezi intaktními vrstevníky, je může mimořádně zajímat astrologie, meteorologie, městská hromadná doprava (od jízdních řádů přes typy vozidel a roky jejich výroby až po jména řidičů na konkrétních linkách), auta, vlaky, letadla, stroje atd. Děti s PAS většinou mívají tendence dělit se o své zájmy s vrstevníky, které však daná tematika nemusí vůbec zajímat (a mnohdy to dávají najevo nepříliš vybíravým způsobem). To bývá často předmětem sporů mezi dětmi. Problematické je samozřejmě i to, že děti s PAS většinou nesdílejí zájmy svých vrstevníků (v oblasti hudebního vkusu, módy apod.). Chybějí jim tedy společná témata, na nichž by se dal stavět bližší vztah.

Zkreslené vnímání sebe sama i okolí

Rovněž je důležité seznámit spolužáky s tzv. omyly v myšlení, které jsou u dětí s PAS velmi časté a ovlivňují jejich chování. Většina případů zkresleného vnímání sebe sama i okolního světa se týká oblasti výkonu a přijetí. Děti s PAS nazírají řadu situaci striktně „černobíle“, uvažují tedy v rovině „všechno, nebo nic" („buď budu stoprocentní, perfektní, anebo nestojím za nic”, „u všech musím být oblíbený“, „každému musím vyhovět”, „nikdy se nesmím spoléhat na druhé, ale pouze sám na sebe, požádat o pomoc je známkou slabosti"...). Černobílé myšlení bývá přímo spojeno a pevně svázáno s perfekcionismem a také dalšími omyly, jako je nadměrné zobecňování („dvojka z matematiky znamená konec světa”, „kamarád mě dneska nepozdravil, určitě mé už nemá rád, nechce se se mnou bavit") a diskvalifikace pozitivního („je jedno, že jsem v tomto týdnu dostal deset jedniček, dneska jsem prostě dostal dvojku"). Většina těchto dětí své úspěchy a výtečné výsledky redukuje na jakousi normu ("být stoprocentní je normální, běžné”), všední záležitost a současně neúspěch je vnímán a posuzován „ultračerně", znamená hotovou katastrofu. Z tohoto důvodu mají jedinci s PAS často nepřekonatelné obtíže s přijímáním konstruktivní kritiky („kritika znamená, že nejsem perfektní, tudíž jsem selhal, nestojím za nic"), nadměrnou potřebu pochvaly, pozitivní motivace, kladou na sebe zcela nepřiměřené, nadměrné nároky, v řadě „rizikových" situací, v nichž hrozí selhání či neúspěch, se raději vyhýbají, předem je vzdávají, anebo se zabezpečují před jejich možným negativním dopadem (např. známka horší než chvalitebné se nečte nahlas před třídou, nezapisuje do žákovské knížky, řada věcí se zkouší tzv. nanečisto apod.). Chování, které je ovlivněno omyly v myšlení, je vhodné řešit s terapeutem.

Specifika v chování konkrétního dítěte

Na závěr besedy se s dětmi řeší specifika v chování konkrétního dítěte. Odbornici se spolužáků ptají, zda u dítěte zmíněné deficity pozorují, jak se projevují, co jim v chování dítěte vadí. Navrhují řešení častých konfliktních situací apod. Zásadní je, aby po besedě děti dokázaly na některé situace nahlížet očima dítěte s PAS, aby pochopily jeho odlišnost. Důležitá je též úloha pedagogů, kteří by podobným způsobem měli s žáky pracovat i po besedě, citlivě vnímat atmosféru třídy a snažit se případně konflikty řešit včas.

Příkladů, kdy podobná intervence zlepšila postavení dítěte s PAS ve třídě, je mnoho. Krátce se zastavme u dvou z nich. (Jména dětí byla pro účely textu změněna.)

Martin, 15 let, Aspergerův syndrom

Martin prošel na základní škole šikanou, nikdy neměl dobrého kamaráda, se kterým by si mohl o přestávkách povídat nebo se navštěvovat doma. Zvykl si na to, že je sám, rodičům tvrdil, že kamarády nepotřebuje. S nástupem na střední školu se rodiče obávali další šikany, obrátili se proto na odborníky, kteří ve škole 1. září uspořádali pro spolužáky besedu. Další den odjela škola na adaptační kurz, jehož se Martin velmi bál. Vrátil se ale nadšený s tím, že si našel kamarády. V průběhu září měl Martin ve výuce několik afektů v souvislosti s tím, že se mu něco nepovedlo tak dokonale, jak chtěl. Nejprve se na sebe zlobil, pak bouchal do stolu a nakonec se rozplakal. Ze základní školy byl zvyklý na to, že se mu děti v podobných situacích vysmívaly. Tady za ním několik spolužáků přišlo a nabídlo mu pomoc.

Patrik, 12 let, atypický autismus

Patrikova rodina se přestěhovala do jiného města, proto chlapec musel od 7. třídy navštěvovat jinou školu. Vedení nové školy se podařilo získat finanční prostředky na asistenta pedagoga, který s Patrikem začal pracovat od poloviny září. Spolužákům však nikdo nevysvětlil ani odlišnosti v chování Patrika, ani přítomnost asistenta pedagoga. Vnímali ho jako prodlouženou ruku učitele, která na ně žaluje, a neměli ho rádi. Patrikovi se vysmívali, že musí sedět s „nápovědou". Po několika týdnech začalo několik chlapců Patrikovi záměrně znepříjemňovat průběh výuky a přestávek. Brali mu sešity a další pomůcky, bučeli, když byl vyvolán, „omylem” se dotýkali jeho věcí na lavici, přestože od Patrikova asistenta věděli, že mu to vadí. Pedagogové toto chování vyhodnotili jako běžné chlapecké šarvátky a nijak nezasáhli. Postupem času přestal Patrik chtít chodit do školy. Ráno mu bylo špatně od žaludku nebo si stěžoval na bolesti hlavy. Rodiče proto situaci řešili s vedením školy. Na základě jejich intervence proběhlo několik sezení se spolužáky, včetně besedy s odborníky v oblasti autismu. Útoky chlapců se zmírnily, ve třídě se našlo několik dětí, které začaly Patrika bránit. Škola je pro něj dál „nutné zlo”, ale postupné svůj pohled mění. V poslední době se začal dokonce se dvěma spolužáky bavit o počítačových hrách.

 

Je zřejmé, že v těchto případech nesehrály svou roli jen besedy samy o sobě. Vždy samozřejmě záleží na skladbě dětí a jejich ochotě porozumět. Ale začít s dětmi v tomto směru pracovat a komunikovat je základ.

Vždy je dobré děti s PAS podpořit i v mimoškolních aktivitách (pořádaných školou i jinými organizacemi). Jsou-li děti s PAS úspěšné v tom, co vykonávají mimo školu (vědecké kroužky, u některých i mimo sportovní aktivity, šachy apod.), roste jim sebevědomí a rozšiřují se jejich možnosti, jak se zapojit do kolektivu. Jako velmi vhodné vnímáme delší pobyty mimo domov, kde mají děti další cennou možnost navazovat vztahy a komunikovat s vrstevníky. Ideální je začít se skupinou dětí, které mohou mít stejné problémy, zvláštnosti, ale i přednosti, a to pomoci víkendových, později týdenních pobytů pro děti s PAS. Máme zkušenosti s tím, že pokud zvládnou podobné pobyty určené pro děti se stejným typem znevýhodnění, častěji uspějí i v rámci těch, které jsou pořádány pro jejich intaktní vrstevníky.

Vzdělávání dětí s PAS a jejich úspěšné zapojení do školního kolektivu a běžného mimoškolního života je náročné. Pedagogové, asistenti pedagoga ani rodiče by se však neměli nechat odradit počátečními neúspěchy, naopak by je měli považovat za zcela přirozenou součást tohoto procesu. Důležité je, aby byli schopni ve vhodnou chvíli požádat o pomoc a aby věděli, kde ji naleznou.

 

Lenka Bittmannová působí jako speciální pedagog v SPC APLA,

Julius Bittmann je KBT terapeutem v APLA Praha, střední Čechy, o. s.

 

opvk_hor_zakladni_logolink_rgb_cz.jpg

 

 

Komentáře (1)Add Comment
uz to mam dlho
napsal pato kvobel autisticke dieta, říjen 04, 2016
smilies/cool.gif prichadzam k vam v mieri nebojte sa ma deti ja vam neublizim len sa s vami trochu pohram

Napiš komentář
quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley

security code
Opiš zobrazená písmena


busy
Aktualizováno ( Úterý, 06 leden 2015 )