Přihlášení
Nemáte účet? Vytvořte jej!
 
Vícejazyčnost když má dítě autismus? Tisk E-mail
Napsal(a) Alena Netolická   
Čtvrtek, 08 leden 2015

Alena Netolická, BSc. (Hons), M.H.Sc., specialista na vícejazyčnou výchovu a poradce rané péče APLA

Claudii jsou 4 roky a v porovnání s vrstevníky mluví velmi málo. Lékař při pravidelné prohlídce upozornil rodiče, co by měla podle vývojových tabulek zvládat v jejím rodném jazyce. To, že má Claudie značné mezery v jazykovém rozvoji, je jasné, ale co je vlastně její rodný jazyk? Narodila se do rodiny Čecha a Mexičanky žijící v Čechách. V Čechách se narodila a bude vyrůstat spolu s mladším bratrem. Otec bývá často v práci a péči o holčičku se symptomy autismu, zajišťuje především maminka. Matka mluví doma s dětmi i s otcem španělsky. Za šest let pobytu v Čechách je sice schopna dorozumět se v češtině, ale nikdy neměla formální jazykovou výuku češtiny. Aby jazykové prostředí bylo pro dítě méně složité, různí odborníci v takových případech navrhují vystavit dítě pouze jednomu jazyku a to jazyku země, ve které dítě žije. Ač se takové doporučení zdá logické, pro mnoho rodičů je z mnoha důvodů těžké jej následovat. Tyto rodiče nejspíš potěší, že současný výzkum v bilingvismu umělou redukci jazyku ve vícejazyčných rodinách příliš nepodporuje.

Většina studií potvrdila, že vícejazyčné prostředí není další komplikací v získání jazykových schopností u dětí s poruchou jazyka. Jinými slovy, děti, které mají potíže s jazykovým vývojem, mají stejné potíže v jednojazyčném i ve vícejazyčném prostředí. Bruck (1982) zkoumal výsledky jazykových a kognitivních testů i akademické výkony u čtyř skupin kanadských dětí (francouzsko-anglicky mluvící děti s normálním vývojem jazyka, francouzsko-anglicky mluvící děti s poruchou jazyka, anglicky mluvící děti s normálním vývojem jazyka a anglicky mluvící děti s poruchou jazyka). Bruck (1982) zjistil, že francouzsko-anglicky mluvící děti s poruchou jazyka prokázaly podobné znalosti v angličtině, vykazovaly podobnou úroveň kognitivní schopnosti a akademické výkony jako anglicky mluvící děti s poruchou jazyka. K tomu francouzsko-anglicky mluvící děti s poruchou jazyka prokázaly i jazykové schopnosti ve francouzštině. Rozvoj francouzských jazykových schopností tedy v žádném případě nezpůsobil újmu rozvoji angličtiny u francouzsko-anglicky mluvících děti. V další studii Crutcheley (1997) studoval výsledky jazykových testů u dvoujazyčných a jednojazyčných děti s diagnostikovanými potížemi v sémantické a pragmatické rovině jazyka. Děti s autismem mají potíže s chápáním obsahu slov (sémantická rovina) a s užitím slov pro dosažení různých komunikačních cílů (pragmatická rovina). Crutcheley zjistil, že výsledky dvoujazyčných dětí s potížemi v sémantické a pragmatické rovině jazyka byly stejné nebo lepší v porovnání s výsledky jednojazyčných dětí s potížemi v sémantické a pragmatické rovině jazyka. Dá se tedy předpokládat, že děti s autismem narozené do dvojjazyčného prostředí si ve vývoji jazykových schopností nepovedou lépe, pokud se prostředí změní v jednojazyčné. Seznam cílových slov, které jsou pro každodenní rutinu dítěte potřebné, může tedy být i ve více jazycích. Ovšem výběr slov a frází, které dítě učíme, přizpůsobujeme potřebám a schopnostem dítěte. Pokud dítě mluví jednoslovně, předkládáme jazykový vzor, který je pouze o stupeň výše. To znamená učíme dítě spojovat dvě slova.

 

Pro maminku Claudie bylo nepředstavitelné, že by měla obě děti vychovávat v češtině. Měla pocit, že v porovnání se španělštinou, v češtině stále nedokáže přesně a rychle vyjádřit své myšlenky a její projev postrádá citové zabarvení. Její zjištění podpořil i výzkum. Whartan (2000) studoval interakce rodičů imigrantů a dětí s autismem. Zjistil, že rodiče dokázali lépe zaujmout děti a jejich projev byl citlivější, když mluvili ve svém rodném jazyce. Tseng a Fuligni (2000) zjistili, že adolescenti, kteří mluvili s rodiči v angličtině místo v rodném jazyce rodičů, si byli s rodiči citově vzdáleni a svěřovali se jim méně než adolescenti, kteří s rodiči hovořili rodným jazykem. V případech, kdy rodiče nejsou v místním jazyce dostatečně kompetentní, dítě bývá vystaveno nízké úrovni jazyka a podnětově chudšímu prostředí. Je potřeba zvážit, že doporučení upustit od rodného jazyka rodičů bude mít dopad i na zdravé sourozence, kteří takto přijdou nejen o příležitost získat kompetenci v dalších jazycích, ale pravděpodobně to ovlivní i jejich vztahy s rodiči. Lze očekávat, že zdravý sourozenec v jazykovém rozvoji brzy předčí rodiče.

Maminka Claudie následovala svoji mateřskou intuici a rodné španělštiny se i přes opakované naléhání různých odborníků nevzdala. Děti vědí, že doma se hovoří španělsky a mimo domov česky. Maminka mluví s dětmi výhradně španělsky. Otec s dětmi mluví mimo domov česky a doma španělsky. Dodržování pravidel, kdy a od koho děti slyší určitý jazyk, je vhodný způsob, jak vytvořit přehlednější jazykové prostředí ve vícejazyčných rodinách.


Alena Netolická, BSc. (Hons), M.H.Sc., specialista na vícejazyčnou výchovu a poradce rané péče APLA

 

opvk_hor_zakladni_logolink_rgb_cz.jpg

Komentáře (0)Add Comment

Napiš komentář
quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley

security code
Opiš zobrazená písmena


busy
Aktualizováno ( Úterý, 14 duben 2015 )