Přihlášení
Nemáte účet? Vytvořte jej!
 
Přístup k principům strukturalizace a vizualizace bez předsudků Tisk E-mail
Napsal(a) Josef Břehovský   
Středa, 12 březen 2014

 Autor: Jan Kouřil, vedoucí střediska rané péče APLA Praha

S pojmy strukturalizace a vizualizace se v souvislosti se vzděláváním a výchovou dětí s PAS setkáváme velmi často. Spolu s vnější motivací a individuálním přístupem tvoří základní principy tzv. strukturovaného učení, metodiky vytvořené pro vzdělávání osob s PAS.

Uplatnění uvedených principů pomáhá dítěti zodpovědět několik důležitých otázek: kde a kdy bude, co dělá, jak to má dělat, jak dlouho to bude trvat a proč to dělá. Strukturujeme dítěti čas, prostředí, ve kterém se pohybuje, i jednotlivé činnosti. Vizualizujeme veškeré informace, které by pro dítě bez této podpory nebyly dostatečně srozumitelné nebo které by si nedokázalo zapamatovat.

Pro rodiče i pedagogy, kteří se s těmito pojmy setkávají, může být zpočátku obtížné se v širokých možnostech strukturalizace a vizualizace vyznat. Způsoby jejich použití jsou velmi různorodé, každá strukturovaná pomůcka může mít nesčetně podob v závislosti na potřebách a schopnostech konkrétního dítěte. Pokusme se popsat, jakým způsobem můžeme o struktuře a vizualizaci přemýšlet, jak na tyto principy nahlížet, abychom mohli být při jejich zavádění úspěšní.

Struktura a vizualizace v běžném životě každého člověka

Strukturované učení je metodika vytvořená pro osoby s PAS, nicméně jednotlivé principy, na kterých je založena, nejsou používány výhradně u lidí s autismem. S prostředky strukturalizace a vizualizace se v běžném životě setkáváme každodenně. Aniž si to kolikrát uvědomujeme, jsou pro nás přirozené. Podívejme se na ně tedy nejprve v kontextu osob bez PAS.

Otázky kde, kdy, co, jak, jak dlouho a proč potřebujeme mít zodpovězené všichni. Pokud bychom na ně neměli srozumitelnou odpověď, budeme v běžných činnostech mnohem méně úspěšní a dle situace budeme cítit větší či menší míru frustrace. Například, pokud máme přijít na pracovní schůzku, musíme vědět, kde se schůzka uskuteční, v jaký den a hodinu, co bude jejím obsahem, jak přibližně dlouho bude trvat a v neposlední řadě, proč ji máme absolvovat, jaký je její účel. Pokud některou z těchto otázek nemáme zodpovězenou, schůzky se nebudeme moct zúčastnit nebo se zúčastníme, ale pravděpodobně budeme velmi nespokojení, že nám není znám důvod jejího konání nebo nám chybí jiné související informace.

V naší civilizaci je běžné dělat věci ve směru zleva doprava a shora dolů. Pokud by toto pravidlo nebylo dodrženo např. u psaného textu, velmi nám to zkomplikuje jeho pochopení. Prvky struktury a vizualizace běžně napomáhají orientaci ve veřejném prostoru. Budovy bývají přehledně rozčleněné a opatřené popisky a směrovými ukazateli. Piktogramy nám dávají informace, k čemu je daný prostor určen, nebo co je v něm naopak zakázáno. Plocha velkých obchodů je podrobně strukturována, zboží je rozděleno dle jednotlivých kategorií, což nám spolu s vizualizací napomáhá k lepší orientaci a úspěšnějšímu zvládnutí nákupu (asi každý máme zkušenost s tím, nakolik se nákup prodlouží a jaké to v nás vyvolá emoce, když supermarket změní umístění zboží). Orientujeme se dle různých plánků či mapek. Znalost dopravních pravidel spolu s dopravním značením, návěstidly, semafory, apod. nám umožňuje úspěšný pohyb v často hustém a potenciálně nepřehledném dopravním provozu. Vysoce strukturovaná pomůcka jsou jízdní řády. Běžně využíváme procesuální schémata, např. na sestavení nábytku nebo pro zvládnutí složitějšího kuchařského receptu. Pro různé činnosti využíváme i video návody, které jsou konkrétnější a poskytují podrobnější informaci o pracovním postupu. Používáme hodiny, abychom měli přehled o čase. Prakticky všichni také využíváme nějakou formu zapisování, co nás čeká. Někdo si informace píše do diáře, někdo jen na papír, někdo využívá kalendáře v mobilním telefonu či na počítači. Nejedná se přitom o nic jiného, než určitou formu časového režimu, který často zavádíme dětem s autismem.

Častá přesvědčení ve vztahu ke strukturovanému učení

V souvislosti s PAS se v kontaktu s rodiči i odborníky můžeme setkat s různými pozitivními i negativními úsudky a mýty ohledně použití struktury a vizualizace. Můžeme je zjednodušeně shrnout do tří základních přesvědčení:

1.Strukturu dítě nepotřebuje – vychází z pocitu, že dítě je bez struktury spokojené, schopné se podřídit svému okolí, bez ohledu na absenci struktury a vizualizace nevznikají potíže s jeho chováním. Struktura je tedy vnímána jako nadbytečná.

2. Struktura dítě omezuje – struktura je často prezentována jako příliš svazující, neposkytující dítěti prostor k přirozenému vývoji a způsobující jeho „robotizaci“.

3. Struktura dítěti pomůže – struktura je v tomto případě vnímána jako univerzální všelék, který zabere vždy, u každého a za všech okolností.

Považujeme uvedená konstatování za chybně položená, neboť zcela opomíjí princip individuálního přístupu. Každé dítě je jiné, každá situace je ovlivněna mnoha specifickými okolnostmi. Otázka by tedy neměla znít „Je struktura a vizualizace prospěšná či nikoli?“, ale „JAK ji můžeme využít?“. Struktura je jen metoda a není sama o sobě špatná nebo dobrá – vždy záleží na kontextu, na způsobu použití v konkrétním případě.

Je to stejné, jako kdybychom se ptali, zda je prospěšný či škodlivý penicilin. Žádný lék neužíváme a priori proto, že je vždy prospěšný, ale proto, že víme, jakou nemoc pomáhá léčit a za jakých předpokladů. O účinnosti penicilinu nepochybujeme. Nicméně i jeho prospěšnost závisí na mnoha okolnostech, mj. správná indikace, komu je předepsán, v jakém dávkování, v jaké formě (tablety či injekce), jak dlouho ho má člověk užívat, apod. Každý prostředek s prokázanou účinností může být využitý ve prospěch pacienta, ale může také uškodit (u penicilinu hraje roli např. malé x velké množství, nesprávný výběr léku s ohledem na léčené potíže, možná nesnášenlivost léku). Obdobně to platí i u strukturovaného učení a vlastně u jakékoliv metody používané pro zlepšení stavu (medikace, psychoterapeutická či speciálně pedagogické intervence).

Proč jsou principy strukturovaného učení pro dítě s PAS důležité?

Z jakých důvodů klademe zvýšený důraz na principy strukturovaného učení u dětí s PAS? Obecně platí, že pomáhají kompenzovat typické deficity těchto dětí a naopak využívají jejich silné stránky.

  • Strukturalizace – dítě s PAS se často velmi obtížně orientuje v okolním světě, který se mu zdá nepřehledný a nepochopitelný. Přehledná struktura pomáhá vnášet řád do chaosu, který dítě obklopuje, a dopřává mu větší pocit bezpečí. 

  • Vizualizace – vizuální vnímání bývá často velmi silnou stránkou dětí s PAS. Co je vidět, je konkrétnější a srozumitelnější, vizualizace pomáhá snadněji pochopit i komplexnější informace. Dítě s PAS se učí vizuálně, takto podané informace mu vyhovují, lépe si je zapamatuje. Nezanedbatelný přínos vizuálních pomůcek spočívá v jejich trvalosti. Dokud má dítě informaci na očích, může se kdykoli ujistit, že platí.

  • Vnější motivace – děti s PAS často nemají dostatečnou vnitřní motivaci k běžným činnostem, proto tento deficit kompenzujeme přiměřenou motivací zvnějšku. Je důležité motivaci nepodcenit a snažit se nahlížet na kladené požadavky i běžné situace očima dítěte (jak jsou pro něj náročné, zda jim rozumí, zda mu dávají smysl, zda má na jejich splnění vlastní zájem). Odměny volíme na základě skutečných zájmů dítěte, i když se někdy mohou zdát neobvyklé. Nemůžeme předpokládat, že všechny děti bude motivovat bonbón či jiná sladkost. Leckdy místo toho vyhledávají jiné potraviny s výraznou chutí (např. cibuli, česnek či kyselé okurky). Obdobně to platí u aktivitních odměn, kdy využíváme oblíbené činnosti dítěte, přestože se nám mohou zdát zvláštní nebo pro nás nezajímavé. 

  • Individuální přístup – každý člověk je jiný, má jiné potřeby a jiné schopnosti. U osob s PAS bývá tato různorodost ještě mnohem výraznější. V celé šíři poruch autistického spektra se můžeme setkat se značnou variabilitou rozvrstvení schopností, symptomů, ale i zájmů a potřeb. Není neobvyklé, že dvě děti s autismem mají víc rozdílných charakteristik, než společných vlastností.

    Není smyslem tohoto textu rozepisovat konkrétní možnosti aplikace strukturovaného učení pro děti s PAS, mezi které patří rozčlenění prostoru, různé formy časového režimu (krátkodobý, denní, týdenní), vizualizace požadavků, postupů a jiných informací, motivační systémy, strukturování jednotlivých zadání a úloh, rozkreslování sociálních situací a mnoho dalších. Na toto téma existují podrobné zdroje praktických informací, např. publikace Strukturované učení (Čadilová, Žampachová, Portál, 2008), Rozvoj sociálních dovedností u dětí s autismem (Čadilová, Žampachová, Pasparta, 2013) a další.

    Pravidla pro práci se strukturou a vizualizací

    Jak tedy k principům strukturalizace a vizualizace přistupovat při výchově dítěte s PAS, aby byly prospěšné dítěti i jeho okolí?

  • Nemytizovat – základ je přijetí faktu, že struktura a vizualizace jsou normální a běžné. Nepřisuzujme jim předem jakýkoli pozitivní nebo negativní význam, ten přichází až se způsobem použití. Struktura a vizualizace jsou pouze prostředek, který můžeme použít dobře i chybně. Pro jejich úspěšnou aplikaci je důležité pochopení, v čem pomáhají a jak mohou být konkrétnímu dítěti užitečné. 
  • Nezavádět samoúčelně – strukturované a vizualizované pomůcky nezavádíme proto, že je to u dětí s autismem doporučeno, ale proto, že rozpoznáme, v čem konkrétní strukturovaná a vizualizovaná pomůcka dítěti pomůže. Strukturované učení není cíl, ale pomůcka pro jeho dosažení. Nezavádíme tedy pro metodu samotnou, ale s vědomím jasného cíle a předpokládaného pozitivního efektu.
  • Nezavádět povrchně – při zavádění jakékoli strukturované nebo vizuální pomůcky je nutný individuální přístup a detailní znalost silných a slabých stránek dítěte. Jedině tak můžeme být úspěšní a efektivní. Různorodost v rozvrstvení schopností a dalších charakteristik u dětí s PAS nás nutí každou strukturovanou pomůcku důsledně přizpůsobit na míru konkrétnímu dítěti.
Vrátíme se k výše uvedeným příkladům, jak lidé bez PAS využívají strukturu a vizualizaci v běžném životě. I zde platí, že každý z nás potřebuje jinou míru strukturovanosti a vizuální podpory na základě mnoha faktorů (mj. schopnosti v dané oblasti nebo předchozí zkušenosti se stejnou situací). Například do diáře si každý píše jiný typ informací, někdo má velmi podrobně popsané informace o svém programu, někomu stačí pouze základní údaje nebo zaznamenání neobvyklého program
 
Rozdíl při užití struktury v běžném životě osob bez PAS a při její aplikaci u dítěte s autismem spočívá především v míře strukturovanosti a v množství i formě vizualizovaných informací. Je třeba vždy zohlednit konkrétní deficity dítěte v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti, ale i potíže s udržením pozornosti, s pamětí, specifika smyslového vnímání a myšlení, apod .
 
  • Neupadnout do stereotypu – pokud u dítěte něco funguje dnes, neznamená to, že za libovolnou dobu to bude fungovat stejně dobře. Schopnosti, zkušenosti i potřeby dítěte se s jeho vývojem mění, proto se v závislosti na tom musí měnit i kompenzační pomůcky, které mu vytváříme.

Např. pokud jedu poprvé na nějakou schůzku, potřebuji přesnou adresu, vytisknout mapu nebo zadat cíl do navigace, vyhledat autobusový spoj, napsat si kontakt na osobu, se kterou se mám setkat, popř. zaznamenat další údaje. Pokud stejnou cestu absolvuji pravidelně, nutnost zaznamenání těchto údajů se mění. Již si zpravidla nemusím brát mapu, ale mám uložený telefon na hostitele nebo si poznamenám autobusové spoje, pokud si je nepamatuji nebo si nejsem zcela jistý, zda čas odjezdu nezapomenu.

Obdobně to platí u pomůcek pro dítě s autismem. Procesuální schéma na mytí rukou zavádíme proto, aby se dítě mělo při činnosti podle čeho orientovat. Jak se v činnosti zlepšuje a dokáže být samostatnější, tak snižujeme počet karet schématu (např. dítě již má naučené, že pokud si má namočit ruce, musí nejprve pustit vodu a zařazení příslušné karty postrádá smysl). Postup může být i opačný – dítěti, které by se v podrobnějším schématu nezorientovalo, nejprve zařadíme jen několik dílčích kroků a zbytek činnosti společně dokončíme bez karet, pouze s fyzickou asistencí. Jak se dítě se schématem více seznamuje, postupně můžeme schéma rozšířit a přidávat obrázky dalších dílčích kroků

Pokud budeme uvedené principy chápat a respektovat, máme splněné základní předpoklady pro efektivní zavádění strukturovaných a vizualizovaných pomůcek. Vždy je třeba vědět, v čem dítě potřebuje podporu, jaké jeho schopnosti můžeme využít a na druhé straně, co vyhovuje lidem, kteří jsou s dítětem v kontaktu a jaké možnosti nabízí prostředí, ve kterém se pohybujeme. Na základě toho můžeme dítěti vytvořit podmínky, aby bylo co nejúspěšnější a také aby se cítilo co   možná nejspokojenější.


  
opvk_hor_zakladni_logolink_rgb_cz.jpg
Komentáře (0)Add Comment

Napiš komentář
quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley

security code
Opiš zobrazená písmena


busy
Aktualizováno ( Čtvrtek, 17 duben 2014 )