Oznamování diagnózy dětem s Aspergerovým syndromem
Napsal(a) Alena Sojková   
Středa, 29 říjen 2014

V naší poradenské praxi se setkáváme s rodiči, kteří se obávají svému dítěti říci, že má Aspergerův syndrom (AS). Obvykle se bojí reakce dítěte a také nevědí, jak mu mají tuto informaci sdělit. V těchto případech doporučujeme postup, jak dítěti diagnózu sdělit a společně prozkoumáme, čeho se vlastně rodiče bojí. Nejčastější obavy pramení z odmítavé a emočně bolestivé reakce dítěte, že bude mít na nás, na své rodiče, zlost nebo bude smutné. Bojíme se, aby tato informace nepoškodila jeho sebevědomí a aby se nezhoršil náš vzájemný vztah. Někdy máme tendenci odsouvat toto sdělení, nebo ho přesunout na jiného člověka, třeba odborníka. Někdy se také vyhýbáme prožívání svých emocí (strach, bezmoc, smutek, pocity viny), které by se mohly objevit při odmítavé reakci dítěte.

S rodiči je v rámci poradenské konzultace probíráme, jaké reakce se u svého dítěte obávají. Přemýšlíme, jaká je pravděpodobnost, že tak bude jejich dítě reagovat, a jak by případnou odmítavou reakci dítěte prožívali. No a samozřejmě také zkoušíme, jak by vlastně informaci o AS svému dítěti sdělili. Sdělení diagnózy trénujeme například v modelu, kdy poradce hraje rodiče, který dítěti (dítě hraje rodič) sděluje diagnózu a dítě (rodič) diagnózu odmítá, pláče, nadává, říká, že to není fér, že není tak špatné apod. Potom se role vymění a rodič hraje sebe, tedy rodiče, a terapeut dítě. Pokud i přes tento nácvik je sdělení diagnózy pro rodiče obtížné, nabízíme rodičům, že diagnózu dítěti sdělíme sami.     
 
Sdělování diagnózy by mělo být šetrné, nicméně přímočaré - nemělo by se moc opatrně a nejistě „chodit kolem horké kaše“. Rodič by měl být na sdělení předem připravený – měl by vědět, jak rozhovor povede, měl by mít pro sebe formulované silné a slabé stránky dítěte, které je užitečné si předem napsat na papír a ten dítěti během rozhovoru ukázat. Toto sdělení je třeba dobře načasovat (například když dítě není unavené, rozrušené), je nutné mít dostatek času na rozhovor a zvolit klidné nerušené místo.
Rodič může začít obecným povídáním, že každý člověk má svá slabá místa a alespoň občas v životě má každý nějaké větší potíže. Může zmínit, že hodnota člověka není dána tím, jestli někdo má nebo nemá problémy, ale především tím, jak své problémy zvládá. V této souvislosti může rodič dát dítěti konkrétní příklady svých problémů nebo problémů jiných osob a zmínit, jak se on nebo jiní lidé s těmito potížemi vyrovnávají.

Potom řekne dítěti, že podle pozorování a vyšetření má také dítě znevýhodnění, které se nazývá Aspergerův syndrom. Dodá, že si z toho ale nemusí nic dělat, protože takových lidí s AS je u nás asi 50 tisíc a AS mělo i mnoho známých a úspěšných lidí jako například…  AS znamená prostě jen to, že mozek funguje trochu jinak a že to má své výhody i nevýhody. Výhodou u konkrétního dítěte je konkrétně… a nevýhodou je konkrétně…

Dále rodič řekne, že co se týče nevýhod, je možné, aby je dítě zmírnilo, ale jen tehdy, když samo bude chtít. Bude muset na sobě pracovat, nikdo jiný to za něj neudělá. I přesto se ale do určité míry bude muset s některými svými potížemi, které vyplývají z AS, naučit žít, protože AS úplně vyléčit nejde.

Poté je třeba se dítěte zeptat, co si o tom všem ono samo myslí. Když dítě reaguje přijímajícím způsobem, lze s ním v diskusi dál pokračovat. Rodič se ho může zeptat, jak samo vnímá své silné a slabé stránky, jak by mohlo v životě využívat své silné stránky, jako by mohlo mírnit svá slabá místa, čeho se do budoucnosti obává apod. V případě, že je reakce dítěte negativní, rodič by měl diskusi s dítětem ukončit a trpělivě vyčkávat na chvíli, kdy dítě samo přijde s tímto tématem, což může trvat různě dlouhou dobu. 
 
Komentáře (4)Add Comment
Existuje studie která srovnává varianty řekli-neřekli ?
napsal Děd Nevěd, září 20, 2015
Článek popisuje jako negativní pouze jednu variantu, že se dítě ze své choroby zhroutí bude smutné apod.
A co možnost, že své choroby začne zneužívat? AS jsou většinou nadstandartně inteligentní a výhody jejich choroby mohou zneužívat ve stylu" já nemusím já jsem nemocný".
Jak ovlivní jejich výchovu budou-li to vědět jen rodiče a oni se to dovědí až plnoletí? Je někde možnost náhledu/náslechu/ skupinové terapie dříve než se jí zúčastní Asperger ? Nechtěl bych aby můj vnuk byl pokusným jedincem v akci vyjde-nevyjde. Tady neplatí "sjedeme to znova"
Je to spíš dotaz než komentář a tak budu za odpověď vděčný
neber to spatne
napsal vita, únor 23, 2015
Ta diagnoza AS sedi na par lidi, co znam. Nakonec svoje komunikacni bariery zvladli.
:-(
napsal Šárka-Pomněnka, únor 12, 2015
Kamarádka má 10ti letého syna s AS a ADHD . Má to s ním velmi těžké smilies/sad.gif smilies/sad.gif
ojono
napsal Andy1, prosinec 31, 2014
No já bych asi utekla, já už to vím od svých 5 teď je mi 14... smilies/cry.gif

Napiš komentář
quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley

security code
Opiš zobrazená písmena


Powered by Azrul's Jom Comment
busy
Aktualizováno ( Středa, 29 říjen 2014 )