Co s problémovým chováním dítěte s PAS ve škole aneb mohou k takovému dítěti najít učite
Napsal(a) Lenka Michal�kov�   
Sobota, 22 březen 2014

Honza má Aspergerův syndrom,  chodí do 6. třídy a je veden jako integrovaný žák, ve třídě je přítomen  asistent pedagoga. Maminka mě kontaktovala se žádostí o intervenci ve škole kvůli výraznému zhoršení psychického stavu chlapce v souvislosti se změnou třídního učitele a zvýšeným nárokům v 5. třídě.

Honza bez výraznějších problémů zvládl 1. až 3. třídu této školy, kde ve třídě bylo 8 žáků.  Ve 4. třídě si přibližně do prosince zvykal na větší kolektiv - ze začátku ho děti rušily, stěžoval si na velký hluk o přestávkách. Obvykle v té době odcházel ze třídy a uklidňoval se stereotypním pobíháním po chodbě. Honzu stresovaly také písemné práce – měl strach, že nebude rozumět zadání, že nebude vědět, co má dělat. Někdy ze stresu již před odchodem do školy trpěl ranní nevolností. Díky individuální práci s asistentkou pedagoga  se tento problém podařilo zmírnit. Velký zlom ale nastal s nástupem do páté třídy, kdy došlo ke změně paní učitelky i asistentky. Vzhledem k tomu, že 5. třída je na této škole brána již jako druhý stupeň, učitelé se začali střídat na jednotlivé předměty a děti stěhovat z jedné učebny do druhé.

Honza nechtěl chodit do školy, což odůvodňoval tím, že je toho na něj moc a nerozumí, co se po něm chce. Ztrácel se v probírané látce a plně si to uvědomoval. Největší obavy měl   z testů, písemek i ústního zkoušení.  Na chystané testy už učitelé žáky většinou dopředu neupozorňovali, což ho o to více stresovalo. Chlapec postupně začal odmítat i domácí přípravu a vyhrožoval mamince, že ze školy uteče.

Narůstající tlak na výkon způsobil velké zhoršení v jeho chování  - Honza začal vulgárně nadávat asistentce, paní učitelce a i doma byl na maminku agresivní, když po něm chtěla jakoukoliv přípravu do školy. Honza má obrovskou sílu a tudíž je v takovém afektu obtížně zvladatelný. Objevilo se i sebepoškozování, které bylo stále intenzivnější. Maminka si stěžovala na viditelně negativní přístup některých vyučujících k Honzovi.

Doporučení vzniklá na základě náhledu ve výuce a na základě rozhovoru s maminkou, třídní učitelkou asistentkou pedagoga

       

Zajistit časově i prostorově předvídatelné prostředí:

 

Stanovit jasně a zřetelně instrukce pro práci v jednotlivých předmětech, ale i při osobní komunikaci a v různých sociálních situacích

 

Informovat  Honzu  předem  o termínech testů a zkoušení.

 

Umožnit Honzovi psát testy v klidové místnosti s asistentkou pedagoga.

 

Poskytnout mu dostatek času na odpověď a její promyšlení, nevyvíjet na něj nátlak, zohlednit čas i při písemných pracích. Honza znervózní, ví-li, že má na test „ pouze“ 15 min.

 

Hodnotit Honzu slovně  v předmětech český jazyk, matematika a anglický jazyk vzhledem k jeho zhoršenému psychickému stavu. Špatné známky jej stresují a tlak na výkon vede k častějšímu sebepoškozování.

 

Zkrátit  dobu vyučování v třídním kolektivu – po druhé nebo třetí vyučovací hodině buď odejde Honza domů nebo se bude věnovat individuální práci s asistentkou pedagoga mimo třídu.

 

Kromě hlavních předmětů by měl být Honza na ostatní předměty přítomen alespoň jednu hodinu týdně či se s vyučujícím daného předmětu domluvit na způsobu doplnění chybějící látky.

 

V naukových předmětech využívat vizuální podporu k vysvětlení učiva, učivo prověřovat přiměřenými formami (testy, kvízy).

 

 

Doporučené strategie v oblasti rozvoje sociálních dovedností:

 

O problémové situaci si s Honzou v klidu popovídat – Honza potřebuje jasný návod k tomu, jak má situaci správně vyřešit. Je důležité, aby na návrhy řešení některých konkrétních problémů přišel sám, pak je lépe akceptuje.

 

Sepsat společně s třídní učitelkou pravidla správného chování ve škole. Paní učitelka by měla promluvit s kolektivem třídy (bez přítomnosti Honzy), vysvětlit spolužákům specifika a problémy, které plynou z diagnózy Aspergerova syndromu, a seznámit je s možnostmi forem podpory, aby se Honza v kolektivu cítil bezpečně.  S žádostí o uspořádání besedy pro spolužáky se lze obrátit i na APLA Praha, která nabízí specializovaný program pro spolužáky dětí s PAS.

 

Pro zlepšení spolupráce a zmírnění problémového chování při práci s Honzou využívat motivačních prvků.

 

Důležitá je přítomnost asistenta pedagoga během přestávky, jehož úkolem je zajištění klidu pro relaxaci, podpora při volbě vhodné aktivity, případná pomoc při kontaktu s vrstevníky.

 

Rozhovor s třídní učitelkou a asistentkou pedagoga

Po náhledu ve výuce jsem měla možnost konzultace s třídní učitelkou a asistentkou pedagoga. Obě se shodly v názoru, že Honza v důsledku svého handicapu nepatří do běžné základní školy. Žádný jiný návrh řešení vzniklých problémů neměly. Snažila jsem se jim objasnit vhodný přístup k žákům s AS, dala výše uvedená doporučení. Pedagogičtí pracovníci nebyli ochotni změnit styl práce, argumentovali tím, že na to nemají čas, že na to budou doplácet ostatní spolužáci, že škola není uzpůsobena vzdělávání dětí s postižením, jaké má Honza. Vedení školy spolu s třídní učitelkou navrhlo mamince odchod Honzy do jiné školy.

 

Současný stav

 

Bohužel škola výše uvedená doporučení pro práci s Honzou neuplatňovala, atmosféra ve škole houstla. Vedení školy dokonce argumentovalo tím, že rodiče „zdravých dětí“ si nepřejí, aby na této škole byli vzděláváni žáci, kteří jejich děti ruší a zdržují při výuce. Honzův psychický stav se stále zhoršoval. Na základě konzultace s matkou jsme zvolily přestup na nedalekou běžnou základní školu, kde byli ochotni Honzu přijmout. Jednalo se o venkovskou školu s malým počtem žáků ve třídách, kam Honza nastoupil na počátku šesté třídy. Učitelé i  paní asistentka pedagoga se  snaží Honzu podpořit a velkou roli v úspěšné integraci hraje i nový  kolektiv spolužáků, který Honzu mezi sebe velmi hezky přijal.

S klidnějším školním prostředím se zmírnil i Honzův negativismus k plnění školních povinností. Sebepoškozování a verbální agresivita se již objevují velmi zřídka (pouze tehdy, je-li unaven či se bojí selhání). Honza má zkrácenou výuku na 4 hodiny denně.

V nové škole velmi hezky funguje spolupráce škola, rodina a poradenské zařízení. Při konzultaci s pedagogy na nové škole jsme vytvořili podklad pro Individuálně vzdělávací plán, kde jsou uvedena potřebná podpůrná opatření, která Honzovi pomohou lépe zvládat školní požadavky.

Řešení problému s přijetím neúspěchu

Honza má stále obtíže s přijímáním neúspěchu. Má-li sebemenší pochybnost, zdali při plnění úkolu uspěje, dochází k zásekům, odmítá spolupracovat a nechce se pouštět do nových činností.

Doporučení: Při hodnocení jeho práce je proto žádoucí nejdříve vyzdvihnout kladné stránky (co udělal dobře) a teprve poté vytknout případné chyby (spíše užívat formulace: tady jsi měl pracovat tak a tak, toto bys ještě měl dopracovat, podívat se ještě jednou na oblast tohoto učiva apod.). V předmětech, kde nejvíce selhává, doporučuji slovní hodnocení a v průběhu výuky hodnotit pouze známkami 1 a 2.

 

Obecné shrnutí

 

Není ojedinělé, že s rodiči řeším velmi podobný přístup školy jako u Honzy v 5. třídě. Rodiče se na nás obracejí s žádostí o intervenci ve škole kvůli negativnímu postoji školy v souvislosti s problémovým chováním jejich syna či dcery s diagnózou PAS.  Jde většinou o děti,  které jsou vedeny jako integrovaní žáci na běžné základní škole, ale i na školách praktických,  v mnoha případech s přítomností asistenta pedagoga.

 

Učitelé si stěžují na nedodržování stanovených pravidel, nefunkční komunikaci žáka s asistentem pedagoga, na svévolné odcházení žáka z výuky, na neochotu pracovat v hodinách, na afektivní stavy, které mohou ohrozit spolužáky apod.

 

Hovořím s pedagogy  o  symptomatice poruch autistického spektra, o tom, že primárním důsledkem poruchy jsou potíže právě v oblasti sociální interakce (deficit v chápání sociálních situací, zhoršený kontakt s vrstevníky, nerespektování autorit, problém v uplatňování vhodného způsobu chování, v kontrole emocí) a komunikace (problém s praktickým využíváním jazyka a porozuměním). 

Bohužel ale často narážím i na nepochopení a argumentaci typu, že dítě je nevychované, nemá z domova nastavené hranice, že záměrně a vědomě manipuluje se svým okolím, zneužívá své diagnózy ke svému prospěchu. Je přece natolik inteligentní, aby věděl, že nemůže nahlas před třídou  používat vulgární slova, být agresivní. Ojedinělý není ani požadavek (podobně jako v případě Honzy), abychom pro dítě našli jinou vhodnější „speciální školu“, kde budou vědět, jak s takovým dítětem pracovat. Takových ale bohužel mnoho není a navíc dítě bez mentální retardace ani nemůže být zařazeno do vzdělávacího programu praktické školy. 

Kladu si pak často otázku, zda je možnost v takovém prostředí něco změnit. Zda mohou být účinná všechna navržená opatření a doporučení pro práci se žákem uvedená v individuálně vzdělávacím plánu, při jehož tvorbě vycházím ze zjištění získaných při náhledu ve výuce a z následné konzultace s pedagogy.

V naprosté většině případů je nepřijetí žáka s PAS, nerespektování jeho jinakosti a chybějící ochota mu pomoci velkou překážkou ve zlepšení chování takového žáka. Dítě s PAS totiž velmi dobře vnímá, jak je okolím přijímáno. Nepochybně nikomu z nás by nebylo příjemné zažívat opakovaný neúspěch, setkávat se s neustálou kritikou a direktivním přístupem. Lidé s PAS nedokážou vyjádřit své vnitřní pocity, ve zvýšeném stresu se někdy mohou bránit způsobem, který znají, a tím je právě „problémové“ chování.

 

Je určitě dobré, když teoreticky víme, jaká opatření a způsob práce s žáky s PAS je vhodný, ale to nestačí. Podmínkou číslo jedna pro navázání vztahu s dítětem s PAS je nebát se mít takové dítě rád, nebrat ho jako ohrožení své autority a nevykládat si osobité, mnohdy vulgární a útočné výroky dětí s PAS jako útok na svou osobu. Až po těchto zvládnutých krocích mohou lépe fungovat  teoretické znalosti pro práci s dětmi s PAS.

 

Dlužno říci, že ve své praxi se setkávám i s pedagogy, kteří se snaží dítěti s PAS pomoci a vytvořit mu kvalitní podmínky pro vzdělávání, a přesto přetrvává či nastupuje problémové chování. Bývá to často způsobeno náhlým či postupným zhoršením psychického stavu dítěte  (úzkosti, deprese, změna medikace, změna v domácím prostředí), silnou symptomatikou přidružené poruchy aktivity a pozornosti (ADHD) , ale často i nástupem puberty, která se ani dětem s PAS nevyhýbá.

 

Dojde-li ke zhoršení psychického stavu dítěte s PAS, o to víc potřebuje pozitivní zpětnou vazbu. Vážně míněná pochvala a ocenění zvyšuje jeho sebevědomí, které má často velmi nízké (i když to tak nemusí na první pohled vypadat) a z toho také mohou pramenit časté afekty. Proto pokud se dítěti s PAS něco podaří (i když je to sebemenší úspěch), je důležité úspěch vyzdvihnout a pochválit jej. Pedagog ale také musí určovat jasná pravidla jaké chování je v dané situaci správné a přípustné. Na posilování sebevědomí lze s dítětem pracovat například tak, že dítěti zadáváme činnosti, ve kterých je úspěšné, a které ho baví. Důležité je také dítě povzbuzovat k větší samostatnosti a každý pokrok v této oblasti náležitě ocenit.

 

Mgr. Lenka Michalíková, speciální pedagog – APLA Praha

Aktualizováno ( Sobota, 22 březen 2014 )