Dobrý den, nejsem rodič, ale můj bratr je autista. Je mu 7 let, mne 19. Bohužel už tak 2 roky bojuji s jedním problémem. Bratr je na mne agresivní. Snažím se s ním jednat dle rad rodičů, bohužel neúspěšně. Vše začlo tím, že po mne házel plyšové hračky, občas přišel a plácnul mne. Tomu jsem nevěnovala pozornost, ovšem později se to začlo stupňovat. Třeba ke mne přijde a začne mi rvát vlasy, kouše mne- jednou mne kousnul dokonce do krve, asi 2 minuty jsem ho od sebe nemohla odtrhnout, snaží se mi dloubat do očí, nedávno rozbil sklenici a když jsem uklízela střepy, vzal jeden do ruky a pořezal mne- mám 5 stehů na ruce. Opravdu nevím jak se mám chovat, většinou si dávám pozor a snažím se takovým situacím vyhnout, ale někdy jsem opravdu zaneprázdněna, studuji, tudíž nemám čas se mu věnovat. Totéž provádí i mé nevlastní sestře, škrábě ji, kope do ní. A bohužel to odnáší i náš pes, kterého nám psycholog povolil, prý by ho to mohlo zklidnit. Bohužel psa tahá za uši, sedá si na něj, nedávno ho dokonce škrtil. Pes, ačkoliv je to půlroční štěně, na něj začíná vrčet a občas se i ožene. A jediná rada psychologa je: snažte se to vydržet, je to normální. Setkal se někdo s takovým chováním? Protože tohle je už opravdu moc, snažím se s ním rodičům pomáhat, ale nevím si s ním rady..a je to čím dál horší. Předem děkuji.

Dobrý den,

podobné chování se objevuje u více dětí s autismem, to ale neznamená, že bychom se ho neměli snažit vhodným přístupem a nácviky co nejvíce zmírnit.

Při řešení problémového chování vycházíme z předpokladu, že jeho výskyt není náhodný ale má nějakou příčinu, je reakcí na nějaký spouštěč (dítě
má důvod, proč se tak chová) a současně je upevňováno reakcí okolí, která po chování nastane (dítě má ze svého chování prospěch). Správné určení spouštěče je pro úspěšnou terapii problémového chování klíčové. Jen na základě něj můžeme stanovit, co můžeme udělat, aby se problémové chování vyskytovalo v co nejnižší míře a intenzitě. Tedy na jedné straně jakou reakci na agresi by mělo dodržet okolí dítěte, aby se nevhodný model chování neupevňoval. A na druhé straně jak můžeme chování
preventivně předcházet, na jakých schopnostech a dovednostech dítěte bychom měli cíleně pracovat, aby se naučilo situace, které jsou spouštěčem problémového chování, řešit jiným, pro nás adekvátnějším způsobem. Někdy je spouštěč problémového chování viditelný, v mnoha případech je
ale třeba jej nalézt prostřednictvím podrobné analýzy situace, která agresi předchází (vůči komu, kdy, kde, za jakých okolností), samotného
chování dítěte i následků tohoto chování (co se stalo po agresi).

Bez dalších informací a analýzy nelze přesně stanovit, jaké jsou důvody agrese Vašeho bratra. Může to být jeho způsob komunikace a navázání
kontaktu nebo reakce na nějakou situaci, která je mu nepříjemná a se kterou si neumí jinak poradit, např. reakce na požadavek, důsledek nudy, reakce na nepříjemný smyslový vjem, atd. Uvedeno je jen několik
příkladů, příčina agresivního chování může být i jiná.

Přeji, ať se Vám podaří odhalit důvod agresivního chování Vašeho bratra a nalézt způsob, jak jeho problémy v chování zmírnit.


Hezký den, Jan Kouřil, APLA Praha